Pražská aféra

Mám poměr s ženou středního věku. Alespoň takový dojem jsme dnes s mamkou budili v jedné pražské kavárně, kam kromě nás zavítali na oběd i francouzští turisté a starší manželská dvojice, jež z nás nemohla spustit oči, zvlášt pak ona postarší dobře oblečená dáma nám svým spikleneckým úsměvem dávala najevo svůj souhlasný postoj. Záměr byl však prvotně úplně jiný. Neuplynul ani týden, co naše borůvková skupina běhala s prospekty po Veletržním paláci, abychom do Prahy nezavítali znovu, tentokrát v rodinnější sestavě a se zcela nestudijními úmysly. Zařadili jsme se totiž do hodinové fronty táhnoucí se po nádvoří Pražského hradu, kde dnes byla poslední možnost shlédnout pohřební klenoty a jiné propriety císaře Rudolfa II., osoby tak významné pro Prahu, jak ji známe dnes. Nahlédli jsme tak do zákoutí Španělského sálu a jindy nepřístupné Rudolfovy galerie, kde krom vystavených exponátů padaly pojmy jako rodová degenerace, stihoman, incest nebo syfilis (jenž byl skutečně příčinou Rudolfovy smrti). Zážitek to byl zcela ojedinělý, už právě proto, že na půdu konferenční části Pražského hradu zřejmě už nikdy nevkročím. Další zastávkou pak byl kostel nejsvětějšího Salvátora, kde jsme netrpělivě a s nadšením očekávali příchod Tomáše Halíka, člověka známého kontroverzními výstupy (hlavně v očích církve) a moderním smýšlením. Jak už je však ověřeno, Murphyho zákony schválnosti fungují spolehlivě, a tak namísto Halíka dorazil někdo pro nás naprosto neznámý. Pravdou bylo, že mše byla natolik překvapivá, že jsme pochopili v čem spočívá popularita této farnosti.
Již tak výborný den završila procházka po nábřeží a nutností byla i nyní tradiční zastávka ve Starbucks, kde jsem se tentokrát prvně odhodlal pozřít "ohřátého" muffina. Byl vskutku vynikající!