sbohem AVE

A opět je tomu rok, co jsme se na prvního června brodili kalnými kalužemi, svá záda nastavovali větru a sledovali, jak se naše křídové malby nezastavitelně rozpouštějí s dopadem chladných červnových kapek. Přesně takový bývá plzeňský Den dětí ve sběrném dvoře AVE, na jehož participaci jsme se privilegovaně podíleli dlouhých pět let. Jenže všeho s mírou. S vstupem do maturitního ročníku přibývá vrásek, a tak jsme letos dali poslední sbohem všem zrezivělým pračkám, bojlerům, roztříštěným televizím a větvím trčícím z masivních oprýskaných kontejnerů.

Nejsou to malí caparti, po kterých se mi bude stýskat (jelikož vím, že nebude), ale po infantilní Janě, rozzářené Steiningerové, kradených bombasech (rozuměj lízátka, která jsme cpali do kapes, co to šlo), antiperlích a hlavně po té neskutečné zábavě, kterou jsme zde spolu prožili!
Už teď vzpomínám...












Read more »

další výročí na seznamu

Jelikož jsme s rodinou opětovně dospěli do bodu, kdy je nutné oslavit něčí narozeniny, nezbylo nám nic jiného, než se jít poohlédnout do centra po nějaké té restauraci/hospodě/kavárně. A protože u nás nemůže fungovat nikdy nic normálně, započali jsme den tím, že nám příjezd zrušila veškerá příbuzenská, (rozuměj pražská) větev, tudíž jsme zase zůstali na všechno sami.

Samotné dopoledne odstartovalo příjemným prochladnutím ve vymrzlém kostele, z něhož jsme doslova pádili do podzemní krčmy Šatlavy, s výhledem na příjemně vonící, na maximum ohřátou medovinu. Jenže přišla "facka" číslo dvě, když jsme zabrali za kliku podniku a s hrůzným pohledem zjistili, že je zavřeno. Vítr nabýval na síle a chybělo málo, než naše zoufalství propukne v beznaděj. Naštěstí jsem, ostaně jako vždycky, zachránil situaci, a se slovy "jde se do Husy" rozhýbal zbylé členy rodiny směrem k B.sadům. Tam už jsme doslova prorazili vchodové dveře, za nimiž nás už čekala příjemná obsluha se slovy " takže to máme tři místa v nekuřáckém prostoru, prosím pojďte za mnou..."




 








Read more »

O.C , které jsme zažili

Barunka měla velkou slávu- dospělost, a to se muselo řádně oslavit.
Až na moji teplotu, která přišla z nenadání, tak to byla naprosto dokonalá sešlost/událost, nominovaná na nejlepší akci roku.

Pravda, pilo se převážně české pivo, ale jinak by se to úplně klidně mohlo přirovnat k jedné z oslav ze seriálu O.C. 
Ani ty fotky nedokážou nastínit, jak skvělé to bylo.










Některým z nás dělal starosti velký pes, ale i tohle jsme překonali. (viz. foto 2)












Read more »

Popular posts

Powered by Blogger.