Óda na Barboru

Jedna tvrdí, že věkový rozdíl jsou tři roky a druhá si zakládá na tom, že půl rok je velmi důležitý, takže pravdivější je tvrdit, že správný věkový rozdíl je dva a půl roku. To však nevypovídá o tom, jak to ve skutečnosti vypadá. Veřejnost má totiž pocit, že ta "s rudou září nad Kladnem" (já) je starší. Dodnes to nechápu.

Báseň zde skládat opravdu nebudu. Jedním z důvodů je to, že by to dopadlo opravdu příšerně a naši "pravidelní" čtenáři (kterým tímto děkuji) by tuto stránku zablokovali a litovali toho, že sem kdy zavítali.

Chtěla jsem zde vysvětlit podstatnou úlohu, kterou splňuje starší sourozenec.
Zprvu dostává výprask, vyhubováno za svou sestru či bratra, protože je to jednoduše tak správně (alespoň si to tak myslí). Postupem let si mladší sourozenec uvědomuje své postavení, a tedy všechny nekalosti toho druhého "po právu" sdělí autoritě, a ta se zdárně postará o jistá opatření (zabavení hraček, zlomení vařečky apod...)
Později, když je mladší dítě trochu "přemoudřelé" si rodiče uvědomují své nedostatky ve výchově mladšího dítěte a snaží se to nejrůznějšími způsoby napravit, ale uvědomují si, že už je trochu pozdě a jejich skrček je tak trochu "na jiné koleji".
Následují jisté teatrální scény, kde se jede do "výchovného zařízení", ale dítko si moc dobře uvědomuje, že se nikam nejede (nanejvýš k babičce), takže si provokativně sbalí všechny plyšové medvědy a při obouvání si pobrukuje, zatímco straší dítě bezmezně rodičům vše věří, a tedy má oči jen pro pláč. (Nikam se nejelo a vše skončilo jen u toho obouvání)
Tento "trest" se rodičům opravdu nepovedl, protože mladší dívka (já) si z toho do dnes dělá srandu. Zatímco ta starší ještě dnes třeští oči.

Dnes je to tak, že zbožňujeme face time a neustále smskování. Já se vždy těším na čtvrteční, nebo páteční večery, protože to Barunka přijíždí do Plzně.
Pečení, česání, "beauty dny" to vše patří k aktivitám, které vážně stojí za to zažít. Už několikrát nastaly situace, kdy se hřeben dostával z vlasů nůžkami a já přišla o pár vlasů. To je však riziko, které bych podstoupila znovu a znovu.
Není to vždy růžové, ale to by přeci byla nudná kombinace. K růžové se občas hodí nějaký odstín šedivé.

Jsem ráda, že jsem "ta mladší" a cestičku životem mi uťapala právě moje Baruška.
Zároveň děkuji rodičům, že do toho šli dvakrát.

P.S Naše výchova nebyla v žádném případě přísná, jak by se mohlo zdát. Podívejte se na mě...









Read more »

Popular posts

Powered by Blogger.